Pretty woman - 11. Jedenácté přikázání

Ráno se Harry na snídani těšila více než obvykle. Vidina, že po dlouhé době nebude konečně sedět sama u stolu a nebude si znuděně listovat v Denním věštci, ji přinášela radost do teplého rána.
Na náladě jí ještě přidalo, že venku svítilo sluníčko a ptáci na parapetu si pozpěvovali. Co by jí dneska mohlo zkazit náladu? Nic.
Spokojeně oddechla.
Ranní hygienu a úpravu zvládla během čtvrt hodiny. Nikdy nepřestane děkovat za to, že existují kouzla a že zrovna ona měla to štěstí a stala se kouzelníkem..vlastně čarodějkou.

Otevřela šatník, rozhodnuta, že ode dneška končí s výstřihy a rozparky, dokud bude pracovat v jedné kanceláři s Malfoyem. Jestli si ještě něco dovolí, prokleje ho.
Vytáhla nové džíny a bavlněné bílé triko a k tomu sako. Svázala si vlasy do ohonu a vykročila do kuchyně, aby připravila svému hostu dobrou snídani.

Větším překvapením, než to, že Remus Lupin už byl dávno v kuchyni, pro ní bylo, že tam nebyl sám.
Od stolu se na něj usmívaly dvě hlavy. Prošedivělá hlava vlkodlaka ukázala ke stolu, na kterém byla hromada pochoutek. Harry se usmála.
Druhá rudě zářící hlava mu prozradila, že Hermiona je zřejmě asi zase zaneprázdněná.

„Ahoj Rone,“ usmála se upřímně na svého nejlepšího kamaráda a byla ráda, že ho zase znovu vidí.
„Ahoj Harry,“ hryzl Weasley do čerstvě upečeného toastu a podal z kuchyňské linky hrnek, který položil před Harry. „Kafe,“ podotknul ještě.
„Hermiona je kde?“ Začala nenucenou konverzaci, šťastná, že po ránu vidí zase tolik lidí, které má ráda.
„V noci měli pohotovost, od tří od rána nebyla doma a přijde asi až zase pozdě večer. Mají v práci strašné potíže. Vypukla jim tam nějaká nákaza a nikdo neví, jak se šíří a co ji vlastně podporuje…eh..nemluvme o tom, mám docela hlad.“
„Tak ses rozhodl, že se přijdeš nasnídat ke mně,“ dodala brunetka pobaveně a podala si misku s ovesnou kaší.
„Tak nějak, kámo, u nás je to jako u vyjezeného krámku, Hermiona nebyla už asi týden nakoupit…“ vzdychl odevzdaně a Harry pokrčila zaraženě obočí.
„Takže ty nejsi schopný si zajít do obchodu pro jídlo?“
Ron evidentně ztuhl a se zvědavostí v očích se na Harriet podíval.
Remus celý dialog pobaveně sledoval a čekal, jak se vyvine. Sledoval, jak černovlasá dívka krčí nesouhlasně obočí a snad pohoršeně otevírá ústa.
„Já? To je Herm…“
„..Hermionina práce?“ Skočila mu do řeči. „Chceš snad říct, že to je ženská práce? Jsi líný si zajít něco koupit? Hermiona není povinna se o tebe starat, jsi snad nesvéprávný?“ Nadhodila rozhořčeně a Ronaldovi z úst vypadl poslední kousek toastu.
„Co to proboha říkáš?“ Nechápal, co to do ní vjelo. Věnoval své „kamarádce“ poněkud vyděšený výraz.
Harry hleděla do těch modrých očí, v nichž se zračila nevědomost.
Harriet to celé došlo. To je Ron pařez Weasley, je to kluk a ona je teď – holka!

„Sakra, ze mě snad ještě bude feministka!“ Bouchla pěstí do stolu, až se jí z hrnku vylila značná část kávy. Podívala se na kamaráda s omluvou v očích. „Promiň, já za to nemůžu, nějak mi to leze na mozek. Být ženská…to je pěkný kříž!“

A jako v pravou chvíli přišlo vysvobození.
Zda by se to tak dalo nazývat.
Z chodby se ozval pohyb.
Někdo přicestoval krbem.
V ten moment dívka zahnala vtíravou myšlenku typu, jak si všichni dovolují cestovat přes její krb jako by byl nějaké středisko pro beznadějné případy a ani se nepokusí získat povolení. Měla by si nechat zablokovat krb na heslo.

Harry vylezla z kuchyně a nakoukla do předsíně a zůstala strnule stát, jako by hleděla na přízrak z hlubin. Mírně se zakuckala.
Postava přišla blíže k ní a vědoucně a zároveň škodolibě se zakřenila. Neměla vůbec v plánu se omluvit za to, že tak vpadla do jejího soukromí a vyrušila ji při snídani.

„Nenamáhej se, Evansová, já půjdu dál tak jako tak!“
„Malfoyi!“ Osopila se na něj a dala ruce v bok.
„Tady bydlíš? Teda…nevypadá to tu zrovna přítulně, kdy ses prosím tě nastěhovala, včera?“ Rozhlížel se kolem sebe a uviděl na zemi ležet bokem ještě nějaké nerozbalené krabice, jako by tu snad Harry nikdy natrvalo nebydlel a nastěhoval se teprve před svou nehodou. Nikdy nebyl moc na vybalování a když něco potřeboval, prostě si to našel.
„Co tu chceš, Malfoyi?!“ Přešla jeho kritiku bez jediné grimasy.
„Teda ale…řeknu ti, Potty, najít tvoji adresu, to bych dostal dřív audienci u britské královny,“ odfrknul si znechuceně. Udělal několik kroků a míjel znepokojenou Harriet. Vstoupil do kuchyně a padl mu pohled na Weasleyho, jak do sebe něco nechutně cpe.
„Tomu říkám způsoby stolování, Weasley. Aaa promiň, já zapomněl, ty na to nejsi zvyklý, vy jste doma vždycky na snídani olizovali známky.“
„Tak dost!“ Ozvala se autoritativně majitelka domu a zadržela rudnoucího Rona, aby to nechal na ni. „Co chceš, proč si přišel, Malfoyi!“
„Nevěděl jsem, jestli přijdeš do práce. Mám pro tebe novinku, Potty. Jedenácté přikázání zní: mně neunikneš! Našel jsem tě..“
„Dneska bych do práce šla.“
„Výborně, ale když už jsem tady,“ ukázal lejstro, které držel v pravici, „tak s tebou chci mluvit.“
„Tak mluv!“
„Mezi čtyřma očima, je to bystrozorská záležitost, nic pro oči…hmm…odepsanejch vlkodlaků a neschopných nuzáků.“
„Drž hubu, Malfoyi!“ Tentokrát už od stolu vyletěl Ron a nedbal na to, že málem převrátil stůl a sním i všechno jídlo.
„Ty ignorante, uvědom si, že nejsi doma!“ Z Harrietiných očí sršely blesky a vypadala jako právě vypuštěná mantichora. Znechuceně si blonďáka prohlédla a ukázala prstem na konec chodby, kde byly dveře. „Běž tam a počkej tam na mě. Jestli si něco dovolíš, nepřej si mě.“ Poslala jej do své pracovny, kterou v posledních týdnech stejně málokdy využívala, protože většinou studovala složky z případů v křesle v obýváku nebo v kuchyni u stolu.

Draco Malfoy nahodil povýšený výraz a jako by snad ani nic neřekl, s relativně klidným svědomím a pobaveným zadostiučiněním se obrátil vzad a odešel do místnosti, kam byl právě poslán.

Když za ním klaply dveře, Harriet se obrátila na své přátele.
„Omlouvám se, je to pitomec. Ale musím s ním spolupracovat, omluvte mě na moment, budu se snažit to co nejrychleji vyřešit, za půl hodiny mám být v práci.“
„To je v pořádku, Harry,“ promluvil poprvé za celou dobu Remus a přidržoval přitom vzteklého Rona, aby se uklidnil. „My to tu zvládneme, vyřiď si, co musíš, já Rona uklidním.“
„Díky Remusi,“ věděla, že na něj se může spolehnout, takže se rovnou vydala do semeniště krutosti, výsměchu a snobských pohledů.


***


„Co bylo tak zatraceně důležité, že to nesneslo odklad, Malfoyi?“ To už otvírala dveře do své pracovny a uviděla mladíka, jak sedí za jeho stolem v křesle a znuděně si prohlíží nehty na rukách.
Nedal vůbec najevo, že by zachytil její pohled a už vůbec, že by vnímal její přítomnost, jen si dál prohlížel své aristokratické upravené prsty s francouzskou manikúrou a z hrdla mu vyšel jakýsi tlumený neidentifikovatelný pohrdavý zvuk.
Najednou zvedl od své dokonalosti zrak a očima vyhledal ty zelené duhovky, na chvíli se do nich vpíjel a čekal nějakou odezvu, ale Evansová evidentně nehodlala očima uhnout a nechat tak na odiv svou nervozitu.
Draco vstal, nepřerušuje oční kontakt. Bylo vidět, že Harriet znervózněla ještě o něco víc, protože se jí začaly mírně třást konečky prstů, čehož by si obyčejný smrtelník nevšiml, ne však všímavý Malfoy.
Vhodil na stůl složku a rozevřel ji.

Harriet přistoupila blíže ke stolu a sklopila zrak ke složce ležící přímo před ní. Zatímco marně hledala, čím ji asi Malfoy chtěl oslnit, blonďák se jako lovec blížil ke své kořisti, obkročil tiše stůl a během chvilky, aniž by to postřehla, se ocitl přímo za jejími zády a nečekaně se na ni natiskl, na tváři maje více než výmluvný výraz. Šedé oči se leskly pobavením, rty se vlnily ve jménu výzvy a ruce obemknuly její pas. Tohle všechno by mohla vidět přímo, kdyby k němu nebyla zády.
Ucítila na svém těle teplo, které tam nemělo být.

Harry nadskočila a snažila se na Draca otočit s hněvivým pohledem, on jí to však nedovolil a jako by vlastně nic neudělal, ruce, které se tak otřely o její bok, náhle postupovaly dále kolem jejího těla, až se jejich ukazováčky na něčem zabodly. Mířily na dvě fotografie, které ležely vedle sebe a vypadaly nevinně, tedy, jen když jste si odmysleli jejich obsah, protože na nich byly dvě docela ztuhlé a bílé mrtvoly. Ukazováčky se zabodly přímo do jejich středu. Nezasvěcenému pozorovateli by nepřišlo nijak zvláštní to, na co ukazuje, ale Harriet najednou popadla svou profesionální polovičku a přestala vnímat Malfoye tisknoucího se na ni zezadu a sklonila ještě více zrak.

„Tady,“ zašeptal Zmijozelák svádivě.

Harry chvilku mlčela a stále sledovala fotografie. Pak si brala do rukou další a další. Bylo jich desítky a na všech uviděla ten stejný usvědčující důkaz.
Čím dál rychleji střídala fotografii za fotografií, aby se přesvědčila, že to opravdu do sebe zapadá všude stejně a nevěřila vlastním očím. Na některých fotkách to bylo sice nepatrné a na některých by to nebylo jinak vidět, kdyby je Draco neočaroval, ale bylo to tak.
Málem se chtěla plesknout do čela za to, jak si toho mohla nevšimnout a jak na to musel přijít až Malfoy. Takovou dobu to měla celé před očima a ignorovala to. Takových týdnů se hrabala v těch lejstrech a tento detail ji stále unikal.
Hrdost a pýcha v jejím hrudníku udělala dvojitý kolenotoč a hrubě si odkašlala.
Uvědomila si, že dlaně na jejím pase stále zahřívají její boky, ale byla příliš zaměstnaná tím, co právě zjistila.

„Ten hajzl! On si je podepisuje!“
„Ano a všimla sis ještě něčeho?“ Nepatrně poukáže Draco na další skutečnost.
„Že ten znak, který jim evidentně vpaluje do kůže, vpaluje do míst, kam se nedívá ani patolog. Podívej..tady je to v podpaží. Tady pod kolenem, tady to vypadá, když si to očaroval, jako by to snad měl..eh..fuj..na konečníku?“
Draco Malfoy se hlasitě rozesmál. „Zřejmě.“
„A tady,“ pokračovala Harriet, „mezi vlasy, normálně to není vidět, ale takhle..co to asi znamená? Nějaký piktogram?“
„Musí to jít rozluštit. Je to podpis ve formě obrázku. Teď už nezjistíme, kdo je jeho autorem, protože je příliš pozdě na to, abychom na ty tuhé nebožtíky použili identifikační formuli, ale..“
„…ale až se stane další vražda, tak ho máme!“
„Ty nemáš tu hlavu jen na klobouky, zlatíčko,“ podotknul usměvavě Malfoy.
A ve stejný moment Harry zaklapla složky a skrze zuby procedila „Dej ze mě ty svý pracky, Malfoyi!“ Snažila se ho setřást ze svého těla, ale on se zdál být až příliš pobavený nastalou situací a záměrně se k ní přivinul ještě víc.
„Nebo co? Co mi uděláš? Zapíchneš mě pilníkem na nehty?“ Draco očekával spršku nadávek a vulgarismů, to, co však přišlo, jej uvedlo do nepochopení.
Namísto nadávek se Harry k němu v rozporu s tím, co před chvilkou říkala, přivinula a jemně se otřela rty o ty jeho. Následovně posunula svou ruku od Dracovy dlaně, přes loket a paži a zastavila se až za jeho krkem. Draco si rozhodně tuhle její iniciativu nechal líbit.
A pak se to seběhlo nějak rychle.
Ucítil, jak tvrdé koleno se tupou ránou a s obrovskou vervou setkalo s jeho nechráněným rozkrokem a on se dostal ze sevření té dračice a následovně se svalil s nesnesitelnou bolestí k zemi. Zvuky, které začal vydávat by se daly přirovnat ke štěněti, které potřebuje nasytit.

„Máš pravdu, možná, že příště použiju ten pilník, asi bych cítila větší zadostiučinění, ale zapomínáš stále na jednu věc. Máš jisté hodně bolestivé místo, o kterém vím, jak zatraceně bolí a které já už žel Merlinovi nemám,“ zdvihla na důkaz své výhry jeden koutek úst nahoru a vyšla do dveří. Mezi futry se ještě zastavila. „nebo díky bohu? Bolí, co? Čekám na tebe v kanceláři, Romeo.“ Zaklapla za sebou dveře.
Ještě se odešla za svými přáteli rozloučit, a pak se přes letaxovou síť přesunula přímo na ministerstvo kouzel.

***


Když vstoupila ke svému stolu, všimla si, že na něm je něco v nepořádku.
Až se vrátí Malfoy, pořádně mu nakope zadek za to, že jí na stole udělal takový nepořádek, protože jestliže si dovolil už i tohle a hrabal se jí v osobních věcech, tak to už jen tak nepřejde jako všechny ty trapné narážky na její osobu.

Po půl hodině se milostivý pán ráčil konečně dostavit. Ve tváři měl neidentifikovatelný výraz, ale Harry věděla, co za ním skrývá. Nikdy by nepřiznal porážku a nikdy by se takto nenechal ponížit. Dost těžce nesl, že s ním někdo dokázal takto zamést a už vůbec se o svém ponížení nehodlal dále bavit. Chtěl ho smést ze stolu, jako by se to vůbec nestalo a on se pokoušel tvářit neutrálně. Na to ho Harry za tu dobu už moc dobře poznala.
Byl to jen manipulativní, sebestředný a do sebe zahleděný rozmazlený egoista, který si myslí, že dostane vše, po čem zatouží. Malfoy přece nedělá chyby, Malfoy se neomlouvá a už vůbec se necítí provinile, natož aby vůbec cítil…cokoliv, kromě chtíče a pocitu vítězství.

„Můžeš mi laskavě vysvětlit, cos dělal u mě na stole?!“
„Cože?“ Ozval se podrážděně blonďák a propíchl černovlásku ledovým pohledem. „Já jsem na tvém stole vůbec nebyl, nevíš, co bych tam dělal?“
„Jak já mám vědět, jaké máš myšlenkové pochody? Raději je ani nechci znát. Možná si hledal něco, čím bys mě zkompromitoval nebo dostal nebo co já vím, něco, co by tebe vyneslo do výšin a čím bys oslnil lidi kolem sebe. Znám tě moc dobře, Malfoyi, jsi prevít a neznáš skrupule..“
„Jak ti mám, u Salazara, říct, že jsem na tvém stole vůbec nebyl?! Jsi paranoidní, Potty!“
„Tak mi vysvětli, jak je možné, že tu mám takový bordel?“
Draco se na chvíli zarazil a jeho výraz z nerudnosti náhle přešel mírnému zděšení. „No moment. Tys ho tu předtím neměla?“
„Ani náhodou,“ odsekla nakvašeně dívka a dala ruce v bok.
„Sakra!“ Obrátil se ke svému stolu a začal na něm hledat nějaké zvláštnosti a anomálie. Pak zcela nekompromisně prohlásil: „Někdo tu byl! Někdo tu byl a něco hledal!“

Chladně ocelový a čerstvě brčálový pohled se ve vteřině střetly, v hloubce duhovek majíce nepříjemné poznání.

10. Kapitola || 12. Kapitola

32. Třicet dva kroků31. 31. červenec30. Třicet mil29. Dvacet devět let čekání28. Dvacet osm týdnů27. Dvacet sedm minut hrůzy26. Šestadvacet minut po sedmé25. Naposledy před pětadvaceti lety24. Dvacet čtyři hodin23. Třiadvacáté narozeniny22. Po dvacáté druhé hodině21. Den po dvacátých prvních narozeninách20. Dvacáté výročí19. Od devatenáctého století18. Osmnáctá hodina17. Sedmnáctého května16. Jako v šestnácti15. Počítej do patnácti14. Čtrnácté pokolení13. Pátek třináctého12.. Pokoj č. 1211. Jedenácté přikázání10. Deset minut slávy9. Devět životů8. Osmý okrsek7. Sedm hodin večer6. Šest měsíců5. Pět (ne)smyslů4. Čtyři vraždy stačí, drahoušku!3. Tři přání2. Dva protichůdné pocity1. První máj